Jen menšina pacientů na psychiatrii se rozhodne k léčbě dobrovolně a sama. A to často jen při méně vážných diagnózách jako deprese, chronická úzkost nebo nespavost. Typicky musí být pacient k návštěvě přinejmenším přesvědčen rodinou nebo svými blízkými, kteří první návštěvu podniknou spolu s pacientem.
Nuceně např. policií bude pacient přivezen, jen pokud výrazně ohrožuje sebe nebo okolí. Tedy je to dost výjimečné.
A kdo nemá blízké, které by jej tam odvedli pro pomoc, často končí jako pomatený bezdomovec na ulici. To je bohužel realita. Většina nemocných totiž škodí hlavně sobě, tedy nikdo se o ně nepostará, dost také protože to není úplně jednoduché.
A není dobré to zanedbat, je dobré s léčbou začít zavčas, než se to dostane do chronického stavu.
Psát ale tady dál fóru není řešení.