Máme zkušenost s angličtinou ve světě vzdělání
https://svetvzdelani.cz . Oni mají po republice nějaké výběrové třídy, kam se dělaly přijímačky pro nadané děti. Je to taková frančíza, do které se zapojují i normální státní základní školy. Bohužel dcera měla smůlu, že ač by jinak prošla, pro velký počet ji nevzali. Udělali pořadí podle nadání a dali tak přednost dětem z daleka než tomu, kdo to má přes ulici. Je zajímavé, že v podobných případech nikdo uhlíkovou stopu nepočítá. A tak nám nabídli online výuku.
Je v tom "logika", "angličtina" a "programování". Ale celkově to na mne dojem neudělalo. Podle mne víc než na škole záleží na konkrétním učiteli a to je vždy loterie. Jak šikovní jsou spolužáci, není tak úplně podstatné, protože vždy se najde skupinku podobně šikovných. Důležitější je učitel. A ten může být ne úplně dobrý i ve výběrové třídě. A hlavně vždy je to loterie.
Co s týče angličtiny ve světě vzdělání, tak nejdříve učil nějaký Dave, měl dobrý přízvuk, ale časem sklouzl k tomu, že mluvil česky o blbostech a hrál s dětmi šibenici (i když v angličtině).
Nyní druhý rok, je tam někdo jiný, ale nic extra mi to nepřijde ani v jiných předmětech. V Programování tam programují nějakého raka, co tam chodí dokola, zadání pro mne nemá moc hlavu a patu. Budeme s tím úplně končit.
Sám umím anglicky dobře, takže je pro mne jednodušší si např. číst pohádku, nebo si anglicky povídat, než něco platit a riskovat, že to nebude úplně dobré. Jezdit nebo chodit někam na kurzy nedává už vůbec smysl. Dcera ale začala chodit na němčinu, učitelka je dobrá, i když učí tradičním způsobem. Jde to dost pomalu. Německy s ní mluvím jen hodně výjimečně, je toho hrozně málo, čemu zatím rozumí.
Ale podstatné je, že dcera se téměř vše v angličtině naučila ze sledování youtube a pohádek na Netflixu. Rozumí všemu. A to může zdarma zopakovat téměř kdokoli. A je to mnohem lepší a zábavnější než strávit celé mládí na kurzech často s pochybným výsledkem. Ty kurzy mohou být jen takový doplněk pro rozmluvení, ale myslím že je úplně špatně na nich tu výuku stavět. Základ je poslech. Prostě s výukou jazyků a nejen jazyků je toho špatně hrozně moc. A nikdo to nevidí.
No a co se týče čtení. V angličtině se nečte po písmenkách ale rovnou po slovech. Protože v tom, jak se co píše, má angličtina hrozný chaos, jinak to nejde. Je fascinující, jak čte dcera rychle, ale občas dělá docela blbé náhodné chyby. Což asi normální fáze učení. Spočívá to v tom, že se vlastně odhaduje, co bude další slovo a jak jej přečíst, a je velmi snadné něco špatně odhadnout. Vůbec dělat chyby je normální nutná fáze, než se někdo něco naučí. Dávat za to špatné známky, když to ještě není řádně procvičeno (učitel podcenil procvičování), může tu výuku naopak brzdit, protože se z toho vytratí jakákoli přirozenost a nastoupí neefektivní biflování. Myslím, že v angličtině má smysl se učit pořádně psát, až když člověk umí pořádně číst a něco přečetl, půjde to mnohem lépe.
Že musí mít dítě čas se nudit, s tím naprosto souhlasím.
Co se týče výuky jeden na jednoho, to může mít nevýhodu, že se dítě nedovede tak dlouho soustředit v kuse. A je to podstatně dražší. Pozornost může začít brzy padat, takže cena výkon může být horší. Výhoda je, že to bude na míru. Podle mne něco jako 3-5 je ideál, protože když se učitel věnuje spolužákům, dítě dostane šanci si trochu odpočinout a také jen poslouchat, ale musí jim sednout úroveň. A je možné hrát třeba nějaké hry a podobně, může to být větší zábava, než mít jen dítě - učitel, kdy hrozí, že se za chvíli začne z hlavy kouřit. Někdo je ale náchylnější na to se rychle unavit než jiný.
Nejlepší výuka je podle mne taková, kde by se ve skupince hrály nějaké společenské hry, které by měly za úkol děti rozmluvit. Můj názor je takový, že většina učebnic jde na to totálně špatně, protože základ je to mít naposloucháno. Cvičit pak není potřeba tolik a cvičení by měla být co nejjednodušší, komplikovaná zadání jsou nesmysl.
Pokud se ale poslech skládá z velmi mizerného přízvuku učitele a ještě horších přízvuků spolužáků, je to celkem k ničemu. Osobně mám problém takové angličtině vůbec rozumět, a abych rozuměl, musím číst text s nimi. Absolvent takového kurzu pak rozumí hlavně angličtině s českým přízvukem, což je celkem k ničemu. A mluvit také moc neumí, protože má věčně strach, aby neudělal náhodou nějakou chybu. Nebát se dělat chyby je ale moc důležité. Dělání náhodných chyb je ale třeba povzbuzovat (i když je opravuji), protože to patří k procesu učení.
